Do Slavkova v dubnu zamíří herecké hvězdy divadla Ungelt

Recenzenty i diváky opěvovaná inscenace Brácha je hereckým koncertem Veroniky Khek Kubařové, Marka Němce a Igora Orozoviče. Uskuteční se ve středu 17. dubna v 19.30 ve Společenském centru Bonaparte. Předprodej byl spuštěn v Infocentru ve Slavkově u Brna a online na stránkách www.zamek-slavkov.cz – v sekci předprodej.  

Recenze hry

Britského dramatika Simona Graye čeští diváci téměř neznají, z jeho více než třiceti divadelních her se u nás hrála dosud jediná. Pražské Divadlo Ungelt nyní uvedlo jeho nejlepší drama Brácha, inspirované autorovým blízkým vztahem s o deset let mladším bratrem.

I bratři Jason a Michael ve hře mají společnou nejen lásku k britské literatuře a poezii, ale i k Anitě, kterou divokými běsy zmítaný Jason přitahuje víc než její milující a kultivovaný akademický manžel. To by ale samo o sobě mohlo být základem celkem banální varianty manželského trojúhelníku, naštěstí tomu tak není. Hra i inscenace hranice jakékoli banality vysoce přesahují. Gray své hrdiny nijak nešetří. Vrhá je do situací jdoucích doslova až na krev. Připomene tím klasika psychoanalytiky Eugena O’Neilla, zejména jeho Cestu dlouhého dne do noci. I zde se odkrývá pravda s trýznivou nemilosrdností. Ale Grayovy dialogy mají i humor, vyvažující nebezpečí poklesu do sentimentu. A především poskytují skvělé herecké příležitosti.

Režisér Pavel Ondruch měl šťastnou ruku ve výběru herců i při jejich vedení. Ti s maximálním zaujetím a hereckou rafinovaností odkrývají stále nové pohledy do nitra svých postav a motivací jejich jednání, aniž by o nich sdělili absolutně všechno. Ponechávají jim jejich tajemství a je na divácích, aby si složili mozaiku jejich osudů.

Marek Němec coby mladší bratr Jason je od počátku charismatický společník, za jehož zábavností ale už tušíme běsy. Ty vyhřeznou především v dokonale herecky zvládnuté scéně Jasonova alkoholismu, ale Němec má v zásobě ještě další valéry postavy, které nabídne v druhé polovině hry.

I za uhlazeností Orozovičova Michaela tuší divák napětí a velké sebeovládání. Orozovič vede postavu bezpečně a promyšleně skrze celou hru. Jeho vrchol nastává v závěru, kdy na scénu přichází doslova o desetiletí zestárlý. Právě dnes už dost opomíjené umění vnější i vnitřní proměny a vývoje postav je velkou devízou této inscenace. K dokonalosti ho dovádí i Veronika Khek Kubařová, mistrně odlišující postavy matky i dcery v konkrétních situacích.

Grayův Brácha vrací na scénu jedinečnost ungeltských produkcí: dechberoucí zážitek z dokonalé herecké souhry a zároveň jedinečnosti. A je to zážitek naprosto výjimečný.

(zdroj: Idnes, Radmila Hrdinová)