Dp. František Poimon (1817–1902)

 Kněz duchovní správy, básník, spisovatel, sběratel písní a redaktor kancionálu se narodil 29. ledna 1817 v Polné. Studoval německé gymnasium v Jihlavě, filosofii a bohosloví v Brně, kde byl v roce 1941 vysvěcen na kněze. V den své primice v Polné, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, měl za akolytu Karla Havlíčka Borovského, který byl ještě tenkrát pražským bohoslovcem.

Po svém vysvěcení působil Poimon jako kaplan na Zámku Žďáře, v Německém na Žďársku a v Brně u sv. Tomáše. V roce 1859 se stal lokalistou v Hlubokých Mašůvkách a po 4 letech ředitelem a katechetou hlavní školy ve Slavkově u Brna. Od roku 1877 se stal farářem v Želetavě a roku 1882 v Dešné. Po šesti letech unaven prací odešel na odpočinek do svého rodiště Polné. Roku 1891 slavil své zlaté a v roce 1901 i diamantové kněžství. Zemřel 1. června 1902 ve svém rodišti a byl tam za obrovské účasti pohřben.

 Poimon byl knězem horlivým, ideálního Sušilovského ražení. Za svého pobytu v Brně rozvinul neobyčejnou činnost jak v duchovní správě, tak i v Katolické Jednotě. Byl výborným populárním řečníkem i spisovatelem. Stýkal se důvěrně se Františkem Sušilem, Matějem Procházkou, Benešem Methodem Kuldou, Bedřichem hrabě Silva–Taroucou, a již roku 1850 mu byla svěřena redakce „Hlasu“, kterou vedl do roku 1859. Přes dlouhou plicní chorobu, kterou si přivodil pracovním přepínáním fyzických i duševních sil, byl neustále a vytrvale literárně činným. Napsal mnoho článků do Časopisu katolického duchovenstva, do kalendáře „Moravan“ a vydal samostatně devět děl, z nichž poslední jsou obšírné dějiny rodného města Polné. V rukopise zanechal i dějiny města Slavkova u Brna. Pořídil přes dvacet překladů různých spisů z latiny, francouzštiny, angličtiny a němčiny. Poimon používal někdy pseudonym „František Polenský“.

Poslední léta byl stižen zákalem očí, takže téměř oslepl. Velkodušná šlechetnost byla z nejjasnějších stránek milé Poimonovy povahy. Neúnavně přispíval k účelům vlasteneckým a lidumilným, čehož důkazem je i jeho poslední vůle s odkazem přes 20 000 K rakouské předválečné měny.

Poimonova činnost je uznávána také v oblasti církevního zpěvu. Jako dobrý znalec lidové písně si všímal bolestivé situace, vyvolané po celé Moravě kancionálem Fryčajovým a namáhavě napravované Tomášem Bečákem. Po roce 1848, který u nás přinesl i vnitřní svobodu katolické církvi, předělal a pro časové potřeby rozmnožil kancionál Bečákův. Svou velmi důkladnou práci nazval: „Úplný kancionál katolický, dle sebraných písní uspořádal, modlitbami a ponaučeními opatřil P. František Poimon, kooperátor u sv. Tomáše v Brně“ (Olomouc 1856). Na 870 tiskových stránkách, drobného hustého typu, je celkem 638 písní, 33 žalmů, 35 litanií a 30 obsáhlých pobožností. Převládá dnes všeobecně názor, že Poimon připravil k vydání i varhanní průvod. Ten ale zůstal jen v rukopise, k jeho vytištění už nedošlo, patrně pro Poimonův odchod z Brna do Mašůvek (1859).

Tím zůstal jeho kancionál bez varhanního doprovodu, a proto se nemohl ani patřičně – jak by zasluhoval – rozšířit a prosadit. Z hlediska uměleckého a hudebního vývoje znamená však velký pokrok ku předu, neboť byly zde poprvé zhudebněny texty Sušilových hymnů a verše Drbohlavovy, Pohankovy a Soukupovy. Práce na Poimonově kancionálu je poznamenána velkou láskou k písním starobylým, smyslem pro poetickou krásu jazyka a je všestranně hluboce fundována erudicí autora.

Současná hudební věda kancionálovou práci Poimonovu oceňuje příznivě a vyzvedá také jeho sběratelskou činnost.

Poznámka redakce:

Uvedený článek pochází ze studie Kněží – hudebníci brněnské diecéze (1977–1977), kterou sepsal v letech 1974–1975 důstojný pán Antonín Láník na podnět Kapitulního Ordinariátu ze dne 1. června 1974 pro Vzpomínkový almanach k příležitosti 200letého výročí trvání brněnské diecéze; k vydání nedošlo, strojopis s jednadvaceti životopisnými črtami se dochoval v jeho pozůstalosti v Šaraticích. 

Ucelený přehled o vývoji kancionálů brněnské diecéze přednesl na muzikologické konferenci v Bratislavě Karol Frydrych. Jeho studie Kancionály brněnské diecéze jako muzikologický pramen vyšla ve sborníku Malé osobnosti veľkých dejín – veľké osobnosti malých dejín IV. Príspevky k hudebnej regionalistike. Zborník príspevkov z muzikologickej konferencie Bratislava 30. novembra – 1. decembra 2017. Bratislava: Slovenská muzikologická asociácia, Slovenské národné múzeum-Hudobné múzeum, 2018, s. 38–74. ISBN 978-80-8060-445-5.

Dp. Antonín Láník