Malá vzpomínka na slavkovský cukrovar

Malá vzpomínka na slavkovský cukrovar

V letošním roce by cukrovar oslavil 150. výročí od svého vzniku a také první řepné kampaně, která se uskutečnila 20. října 1872.

Když jsem byl kluk, rád jsem během řepné kampaně utíkal za dědečkem Františkem Pechánkem na varnu, kde jsem důkladně pozoroval, jak se vaří cukr. Bylo to pro mě úplné dobrodružství… To byla podívaná, když se za okny varostrojů krystalky cukru třpytily jako „bílé zlato“.

Šel čas a já sám jsem se ocitl na varně. Stál jsem u tří čtyřmetrových kolosů jménem „varostroje“, které pojaly 350 metráků „cukroviny“. Vše je jednou poprvé… A když to bylo opravdu poprvé, tak jsem měl tu svoji malou dušičku v kalhotách. Nakonec jsem odvařil 22 kampaní, a kdyby nebyl rok 1989…, tak bych v cukrovaru byl snad dodnes.

Těmito pár řádky a 24 lety strávenými ve slavkovském cukrovaru mně dovolte s úctou vzpomenout na své kolegy, s kterými jsem se setkával, a na všechny zaměstnance cukrovaru, kteří se podíleli na výrobě „bílého zlata“.

Ivo Zdražil

Jedna ze sta

Rovnost, 25. 11. 1974

Kukačkové hodiny právě odbíjejí 21.30 hodin – musím jít. Je krásná podzimní noc. Obloha se třpytí jasnými hvězdami. Na zemi i na střechách domů je jemný povlak přímrazku. Zdánlivé ticho ruší rozmanitý zvuk stařičkého slavkovského cukrovaru. Čím blíže k závodu, tím je hlasitější…

Za „dveřmi“ cukrovaru mne vítá teplo sálající z technologického zařízení. Přicházím na pracoviště. Kolega z předcházející směny mi ve varně předává tři varostroje na hrubý krystal k obsluze na dalších osm hodin. Důkladně je prohlížím – vše je v pořádku, směna, jedna ze sta, může začít. Tlakoměry ukazují na klidný průběh směny. Přichází provozní technik a dává pokyny…

Z rádia se slabě ozve zvuk zvonů a vzápětí naše hymna. Dělí starý den od nového…

Opět procházím pracovištěm se zrakem upřeným na přístroje. Každý „přítah“ šťávy do varostrojů je pod důkladnou kontrolou. Zrnka cukru se třpytí jako křišťál. Ještě poslední kontrola varu, zahuštění – a celý proces, na jehož konci je „bílé zlato“, končí. Je ráno. Hodiny ukazují za deset minut šest. Přichází nová směna. Předává se varna a s ní i zkušenosti z posledních osmi hodin. Na dalších šestnáct hodin se s cukrovarem loučím…

Ivo Zdražil