Na první vycházku jsem přišel sám. Jsme takový Junák pro starší…

Pane Navrátile, kde se ve vás zrodil nápad plánovat výlety pro seniory?

Přistěhoval jsem se před pár lety ze Zlína. Tam jsem byl členem Klubu českých turistů. Když mi zemřela manželka, prodal jsem čtyřpokojový byt, chatu a chalupu a dohromady jsme s dcerou dali peníze do dvougeneračního domku ve Slavkově. A když se mi narodila druhá vnučka, tři roky jsem chodil po Slavkově s kočárkem. Později jsme si i zpívali a říkali si říkanky. Někdy jsem vypadal asi pěkně hloupě. Když vnučky začaly chodit do školky, tak se zakládal Klub seniorů. Už tehdy jsem měl představu o nějaké skupině, která by chodila na vycházky. Po úvodní schůzi Klubu seniorů jsem šel s tímto nápadem za předsednictvem. Přijali to s nadšením, takže vycházky mohly začít. Na první vycházku jsem přišel sám. Na druhou vycházku nás přišlo už pět. Postupně se počet zvyšoval, až nás jednou v létě přišlo na výlet do Dambořic 45. A to už nešlo zvládnout.

Jak dlouho už tyto výlety organizujete?

Začali jsme chodit na vycházky v roce 2019. Nevedu si sice žádnou statistiku, ale mám vandrbuch, kde máme sepsanou i takovou naši ústavu. Tu musí každý dodržovat - a kdo dělá peklo, musí z kola ven. Měla by to být pohodová turistika. My to máme i v názvu TS Bota – TS znamená turisté - senioři a Bota pak bohaté turistické aktivity. Všichni si tykáme, říkáme si kluci a holky – zkrátka takový Junák pro starší a pokročilé.

Kolik s vámi na výlet putuje zhruba seniorů? Jsou tam nějaké stálé tváře?

Dnes nás chodí v průměru asi tak kolem dvaceti. Je zde samozřejmě základ osvědčených turistů, ale pokaždé se objeví někdo nový.

Účastní se vašich výletů i jiná věková kategorie než senioři? Jsou vaše výlety určené i pro dříve narozené?

V létě s námi chodí děti - vnoučata. Já beru své taky. Pro zajímavost – náš nejmladší účastník měl tři měsíce. Malá Lízinka, která se vezla v kočárku, absolvovala cestu na Lenivou horu. Přes přepadané stromy jsme přetahovali kočárek, to bylo také dobrodružství. Naopak nejstarším účastníkem byl můj bratr z Ostravy. Bylo mu tehdy 82 let. Na vycházku může jít opravdu každý bez ohledu na věk nebo bydliště. Podmínkou je pouze dodržování naší ústavy.

Podle čeho vybíráte trasu vycházek? Využíváte rad od známých k nápadům na výlet?

Jižní Moravu jsem si prochodil už se zlínskými turisty. Mnohdy se spoléhám na své znalosti – při cestě z Vracova do Milotic jsem si pamatoval, že v zámecké zahradě bývala díra v plotě. No a hádejte co -po těch letech tam byla zase. V okolí Brna využívám znalostí pana Arnošta z Velešovic, který zde často jezdíval na kole. My chodíme hlavně na výlety v okolí Vyškova, Slavkova, Bučovic, Brna a Kyjova v dojezdové vzdálenosti. Až na výjimky nenavštěvujeme běžné turistické atrakce. Vyhledáváme spíše ty méně známé. Snažíme se jít lehkou trasu do deseti kilometrů. Rovnocenně fyzickému stavu je totiž i psychická pohoda. Jak mi řekla jedna paní: „Já si tady za ten jeden den povykládám víc jak za celý týden.“ Jsou však témata, která jsou zakázaná – nebavíme se o politice, abychom se nehádali a o nemocech, abychom se nechlubili.

Řekl byste, že se nějaký výlet zcela nezdařil a kazilo se, co se dalo?

Našly by se výlety, kde jsme museli měnit trasu, začalo pršet nebo jsme se také museli brodit vodou. Vše se ale snažíme brát s humorem. Pokažená vycházka byla doopravdy jen jedna – jeli jsme do Teplic nad Bečvou a bohužel nám nejelo vlakové spojení Regiojetu, které mělo být nahrazeno autobusovou dopravou, jenže ta uvázla v zácpě. Lístky už jsme měli koupené a autobus stále nikde. Snažili jsme se pak lístky vrátit, ale nebyli jsme spokojení s dlouhým vyřizováním se společností.

Vzpomenete si na nějakou vtipnou příhodu z cest?

Při vycházkách mívám výklad často doplněný o nějaké pověsti. Zavedl jsem turisty do Pustiměře k pomníku jeptišky Elišky. Tato jeptiška podle pověsti utekla od zlé abatyše a bydlela u uhlíře. Abatyše zjistila, kde se ukrývala podle pověšeného prádla na šnůře. Abatyše pak zatloukla vrata od uhlířského domu a Elišku zde upálila. Eliška pak bloudila po domě a vysvobodit se mohla až po výměně prádla s jinou dívkou. Dnes tam je replika spodního prádla v dřevěné podobě. Jak to uviděla pětiletá holčička, říká: „Dědo, co to je?“ A o rok starší poučenější vnučka odpověděla: „To neznáš? To je přece podprsenka.“

Další úsměvnou příhodou byla cesta do Střílek. Ujel nám spoj, tak jsme si řekli, že půjdeme na hrad Střílky, Samotu a pak do Zástřizel. Co však nutno říct – předtím den pršelo. Pod hradem vedla bahnitá cesta a já říkám: „Nedá se nic dělat, musíme odbočit doprava.“ Všichni se smáli, protože si mysleli, že si dělám legraci. Jsou na to ode mě zvyklí. Nakonec jsme ale opravdu bahnem vylezli na hřeben, přešli jsme Samotu a potřebovali jsme se konečně dostat na zpevněnou cestu do Zástřizel. Sešli jsme po louce a vidíme těžbu – půlmetrové jámy v bahně naplněné vodou a svahy zarostlé maliním. Bahnem jsme procházeli až k zpevněné cestě, bohužel i na ní bylo bahno, to už však bylo každému jedno. Nakonec to vyšlo na sedmnáct kilometrů bahnem . Přesto stále s úsměvem.

Na jaké místo se s láskou vracíte zpět a mohl byste ho čtenářům doporučit?

S turisty se velmi často vracíme do „moravského Toskánska“. Nádherná krajina se zvlněnými vinohrady střídaná s meruňkovými sady. Není nic krásnějšího. V této oblasti jsme několikrát navštívili Milotice – to je totiž záruka správné vycházky. Snažíme se túry neopakovat, ale když slavíme, tak jdeme pěšky právě ze Svatobořic do Milotic. Je to příjemná vycházka ukončená v Miloticích na zámku a v hospodě U Draka, kde už nás znají. Naší tradicí je ale také Svatoštěpánská zimní vycházka z Bohuslavic do Kyjova. Samozřejmě kdo bude chtít, v Klubu seniorů si může prohlédnout trasu vycházek v papírové podobě. Nad to máme i dalších sto typů vycházek. Dá se tak říci, že máme program na další dva roky. A žádná vycházka se neopakuje! Jedna túra vedle druhé má nějakou pointu. Není to o tom – vyšli jsme, šli jsme, došli jsme, a hotovo. Něco poučného, veselého a zajímavého.

Panu Navrátilovi děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme další úsměvné příhody na cestách s turistickým oddílem.

*Ústava Boty:

CHOVÁME SE ŠETRNĚ K PŘÍRODĚ
CHOVÁME SE K SOBĚ SLUŠNĚ A PŘÁTELSKY
RESPEKTUJEME ROZDÍLNOU FYZICKOU KONDICI A JDEME TAKOVÝM TEMPEM, ABY VŠICHNI BYLI V POHODĚ
SPOLEČNĚ VYCHÁZÍME, SPOLEČNĚ JDEME A SPOLEČNĚ JSME V CÍLI
KDO NECHCE TYTO ZÁSADY DODRŽOVAT, AŤ S NÁMI POHODOVOU TURISTIKU NECHODÍ, NENÍ VÍTÁN!