Reportáž se skautského tábora

Vše však začalo již 28.6., kdy se 2. oddíl s některými vedoucími vydal na stavěčku tábora. Cesta na louka proběhla podle plánu a při teplé noci pod širákem se všichni vyspali do růžova. Samotná stavěčka se chvílemi zdála nekonečná, ale s pomocí některých rodičů a vedoucích z farního tábora, který naše tábořiště využijí během prázdnin také, se za dva dny zvládla postavit většina táborových staveb. V pondělí se už tak dokončovalo jen pár nedostatků a tábor mohl začít.

Zbytek natěšených dětí přijel v pondělí okolo odpolední svačinky. Celotáborová hra započala až večer u slavnostního ohně. Při jeho zapalování onen magický moment umocnil zpěv písně „Červená se, line záře“ a proslov vedoucí tábora. Po písničkách nás uvedla do děje menší scénka, kde nám starší rádcové, z bloku E, řekli, že je rok 2323 a my jsme vězni, kteří byli na planetu Zemi vysláni, aby zjistili, zda se na ní dá přežít. Vyslali nás z vesmírné stanice Phoenix, kde žije zbytek obyvatel po velké jaderné válce roku 2100. Našim cílem bylo se dostat na horu Mt. Blanik, na které se měly nacházet zásoby na přežití a na provedení příprav na přepravu zbytku obyvatel z Phoenixu. Modul, kterým jsme přiletěli na Zemi, proletěl sluneční erupcí, a to byl s největší pravděpodobností důvod, proč jsme si nic z těchto informací nepamatovali. Po tomto uvedení byly všechny děti rozděleny do čtyř vězeňských bloků, A, B, C a D.

V prvním týdnu nás blok E naučil, jak na planetě přežít a marně jsme se pokusili o spojení s Phoenixem. Po cestě k hoře nás potkalo mnoho překážek a překvapení. Narazili jsme na šamany a abychom si je získali, museli jsme jim uvařit chutný čaj. To jsme zvládli špičkově a šamani nás pustili přes jejich území. Po cestě se nás někdo pokusil zabít, ale zachránili nás nějací lidé z hory. Bohužel nadšení, že zde někdo opravdu žije, nás přešlo hned, co jsme uviděli jejich kuchařku a zjistili jsme, že jsou to kanibalové. Ke konci týdne se naše počáteční radost z objevů přetavila na snahu z hory utéct.

Druhý týden započal výletem. V rámci útěku z hory jsme navštívili Permonium v Oslavanech. Na výletě nechyběla ani návštěva obchodu, kde si každý mohl koupit něco na památku. Celý den se zakončil táborákem. Zbytek týdne uběhl jako voda. Lidé z hory nás sice našli, ale zvládli jsme se schovat do metra. Objevili jsme základnu, zničili AI a povedlo se nám spojit se s Phoenixem. U slavnostního zakončovacího táboráku jsme uzavřeli mír s lidmi z hory a pořádně to oslavili. Všichni jsme si z tábora odvezli nové parádní skautské táborové šátky a několik dalších skvělých odměn.

Poslední den tábora byl chvílemi pohodový a chvílemi chaotický. Čekalo nás totiž sbalit si věci, vzít svačinku a vyrazit na vlak domů. Všichni jsme měli za sebou 14 zábavných, někdy taky dost náročných, dní, ale všichni jsme si to moc užili. Na nádraží jsme se mezi sebou rozloučili, naopak přivítali s rodiči a těšíme na další dobrodružství, které nás příští rok na táboře potká.

Decka, skauti Slavkov