Rozhovor s Jaroslavem Štěpaníkem

Napsal jste divadelní hru "Balada o Františkovi aneb Divné fógl", kterou se chystá uvést na jeviště Divadelní spolek Slavkov u Brna pod názvem "František". Nevadí Vám změna názvu?

Ani v nejmenším! Tak se jmenoval. Je to stručné, výstižné a nijak nepředjímá děj.

Co vás na tomto tématu zaujalo?

Především svéráz osobnosti Františka Vymazala, ale i jeho doba. Rodák z Topolan u Vyškova byl z velmi chudých poměrů, přitom mimořádně nadaný. Svou životní cestu klestil sám, snadné to neměl. Byl samouk, s širokým vzděláním, spoléhal na vlastní názor a nenechával si ho pro sebe. Důsledky mladické „vzpoury“ si nesl po celý život. Přes mimořádnou pracovitost, píli a invenci, zemřel v naprosté chudobě, téměř slepý a hluchý. Okolím byl vnímán jako podivín – místní Diogénes, a, jak jinak: starý mládenec. Byl soukromým učencem, především filologem a polyglotem. Největší známosti dosáhl jako autor množství jazykových příruček „Snadno a rychle“. Vstupoval do dalších oborů, byl novinářem, publicistou, překladatelem s širokým záběrem a zájmy. Napsal množství aforismů – „Zrnek“, také epigramů. Byl častým návštěvníkem brněnských hospod a kaváren, vlastně i jeho pracoven. Někdy nevnímal okolí, jindy se zapojil do hovoru, byl ironický, sarkastický, měl smysl pro humor, nesnášel hloupost, předpojatost.

Františkova doba je obdobím kulminujících národnostních sporů mezi německým a českým obyvatelstvem Moravy. Německá radnice ovládá Brno. Rozvoj průmyslu přivádí za prací stále větší počty českých pracovníků z okolního venkova. Je to čas národnostních střetů a vypjatého vlastenectví. František byl vlastenec, nesnášel ovšem vlastenčení a oportunismus. I on však nejprve bral Rukopisy Králodvorský a Zelenohorský jako doklady staré české kultury, vydal k tomu jednu z mnoha svých knih, později jejich pravost odmítl. Byla to i doba, kdy Češi vkládali do vět německé výrazy – tedy čas původního a přirozeně vzniklého „brněnskýho hantecu“ sloužícího tehdy k překonání jazykových bariér. I proto: Divné fógl.

Účastníte se zkoušek na představení. Jak je autorovi, když vidí vznikat realizaci svého scénáře? Premiéra hry je 20. a 21. května 2023. Pozvete na představení i své známé?

Jakmile začíná realizace, je vše v rukou režiséra, což respektuji, a p. Olbrichta si vážím. Občas přidám drobný podnět, na přijetí netrvám. Při zkouškách líp vidět např. že německých frází jsem vložil příliš, ve snaze přiblížit dobu, je dost míst, kde možno škrtat. Hra má hodně postav, což je vždy náročnější. Jistou výhodou, že ve více rolích si zahraje téměř celý soubor. Mám pocit, že aktéry to baví a těší, pustili se do toho s chutí. Nejvíce má naloženo ústřední pár, a zvláště František, který se představí ve více svých podobách. – Odbojný student, kritik, stojící si za rozhodnutím, jímž se zbaví odpovídajícího životního uplatnění. Svérázný badatel, který se snaží porozumět řeči ptáků, nebo spíš žertéř? Chudák bez vindry, plný hrdosti, který nepřijme, co nevydělá vlastní prací. Muž, který nerad přiznává chybu i provinění v případě Rukopisů. Ironik, sarkastickým výsměchem svých zrnek mířící na osazenstvo bavící se hospody. Satirik i recesista. Uměl nastavit zrcadlo zákulisí politiky, vysmát se politikaření (Poslancem snadno a rychle), stejně tak bezobsažnosti rádoby vědy (Původ slova lať", učená rozprava prof. Mat. Mataly). Na konci života nemocný, vězněný stařec, bez vědomí, proč a zač vlastně. I zde, v představě setkání s dávnou žačkou, dá najevo léta skrývaný silný cit. František – „divné fógl“, byl povahou složitou, více podob.

Na Ústředním hřbitově v Brně má čestný hrob. K jeho osudu jaksi patří, že v sedmdesátých letech minulého století byl ze seznamu čestných jmen škrtnut, později tem opět navrácen. Zareagoval moudře mlčením.

Na Františka do Slavkova určitě pozvu několik přátel se vztahem k divadlu. Hlavně však návštěvníky a příznivce zdejšího skvělého Divadelního spolku, s přáním, aby je František zaujal a oslovil.