Sochy v zámeckém parku se budou opravovat i v tomto roce

Restaurátoři také dají původní vzhled dvou vázám a dalším čtyřem antickým sochám. Práce na záchraně vzácných skulptur z počátku osmnáctého století pokračují třetím rokem. Za tu dobu se podařilo zachránit dvacet soch ze 48, které jsou v parku rozmístěny. I letos se na zajištění další vlny renovací výrazně podílí ministerstvo kultury, které přispěje částkou 1,35 milionů korun.

Podle restaurátorů se díky postupnému obnovování díla Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelachera podaří cenný soubor, jemuž hrozila zkáza, zachránit. Dosavadní práce spočívaly například v kompletním očištění. Obličeje mají nyní zřetelné detaily jako oči nebo rty. V uměleckých dílnách vznikly nové ruce a další části, které sochám zcela chyběly. 

Giuliani je autorem soch například v klášteře Heiligenkreutz, v Liechtensteinském zahradním paláci Rossau nebo v Leebově zahradě ve Vídni. Lengelacher se zase podílel například na sochařské výzdobě Mikulova. Kompletní soubor čítá 64 kamenných děl, které u obou umělců zadal Dominik Ondřej Kounic pro zámeckou oranžerii kolem roku 1700. 48 z nich je nyní trvale vystaveno v zámeckém parku, zbytek zdobí interiéry zámku nebo jsou uloženy v depozitáři.

Z fondu na obnovu městské památkové zóny ministerstva kultury se nebudou renovovat pouze sochy v parku. Opraví se také oltář v kapli u hřbitova, na ulici Špitálské, kterou vlastní Římskokatolická církev.

Jaké sochy se například opraví?

Pomona

Římská bohyně ovoce, ovocných stromů a ovocnářství. Byla zobrazována či popisována s košem květin a ovoce, s ratolestí, zahradnickým nožem či rohem hojnosti v ruce a věncem z révy a hroznů. V literatuře je Pomona známa hlavně z příběhu, který zpracoval Ovidius ve svých Proměnách z počátku 1. století, který se měl udát za vlády krále Proca. Pomona byla  obzvláště obratná v sadařství. Se svou zálibou se uzavřela v sadu a odmítla milostné návrhy mužů. Nakonec se o ní pokusil bůh Vertumnus, který musel několikrát změnit svou podobu a nakonec se proměnil ve stařenu. V této podobě jí vyprávěl příběh o Anaxiretině odmítnutí lásky. Pomona si tak nakonec vzala boha za muže.

Aeskulap

Řecký léčitel, který měl údajně žít ve 13. století př. n. l. Navrhl systém léčení, vycházející ze starých zkušeností, ale přizpůsobených novým poznatkům. Vyznal se v užívání bylin. Nakonec byl prohlášen za boha léčitelství a lékařství. V mýtu je spojen s Apollónem, který dal svého syna Asklépia na výchovu Kentauru Cheirónovi, u něhož se Asklépios naučil lékařskému umění. Podle jedné verze Asklépios začal křísit i mrtvé, za to jej zabil Zeus bleskem. Apollón pak za to Diovi zahubil Kyklopy, kteří pro něho kovali blesky.

Bývá zobrazován jako vousatý muž se psem a holí ovinutou hadem. U Asklépia jeden had symbolizuje jednu cestu k vyléčení. Tento symbol najdeme dodnes u lékařů, lékáren a nemocnic.

Aktaión Tento proslulý řecký lovec jednou nechtěně vstoupil do jeskyně a spatřil bohyni lovu Artemis nahou. Nymfy z její družiny spustily povyk a chtěly svou paní zakrýt před nepovolanými zraky.

Uražená bohyně ho za tento čin proměnila v jelena, aby se svým zážitkem nemohl nikde chlubit. To byl ale jen počátek Aktaiónova neštěstí. Během krátké doby jelena vyslídili psi a svého ubohého pána, kterého samozřejmě nemohli poznat, uštvali a roztrhali.

Najády

Jsou v řecké mytologii vodní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti nejvíce podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám. Jejich osudy byly velice rozmanité, některé žily mezi bohy na Olympu, jiné na zemi se smrtelnými manžely, s nimiž musely snášet radosti i strasti pozemského života. Byly věčně mladé a krásné, avšak nebyly nesmrtelné. Když vyschlo jejích zřídlo nebo pramen, umíraly s ním.

S využitím Wikipedie