Stovka cyklistů a běžců v nočním lese na Vysočině? Slavkováci zase pořádali sebevražedný noční závod

Tma, kořeny stromů, rašeliniště, bláto, nekonečné kopce. Je několik způsobů jak trávit páteční noc. Asi stovka bikerů a běžců se poslední květnový víkend rozhodla pro ukončení pracovního týdne v náročném vysočinském terénu. Nemohli si totiž nechat ujít tradiční noční dobrodružství Suicidal Night Trophy (sebevražedný noční závod).

Noční přejezd (a později i přeběh) poprvé zorganizovala parta nadšenců ze Slavkova před čtyřiadvaceti lety. Sportovci a dobrovolníci sdružených pod hlavičkou Austerlitz Adventures tento unikátní závod pořádají dodnes.

Letošní ročník startoval z ekologického centra Eden v Bystřici nad Pernštejnem. Jako vždy i letos to byla jedna z mála vstupních informací, kterou účastníci znali s předstihem. Pravda – kromě startu znali závodníci i cíl. Nicméně vzhledem k tomu, že tábor v Zubří se po běžných cestách nachází od Edenu sotva třináct kilometrů, dalo se tušit, že tudy cesta nepovede. Neodpovídalo by to totiž filozofii, která je pro tento typ dobrodružství typická: čím hůř, tím líp.

A skutečně. Když závodníci obdrželi při rozpravě podrobný popis trasy, bylo jasné, že se jen tak spát nepůjde. Trasa pro cyklisty vedla přes hory, doly, černý les v délce asi 50 kilometrů s převýšením 1200 metrů. Běžci částečně trasu kopírovali. Zkrácenou ji měli o cca pět kilometrů.

Nutno říci, že autorka článku není trénovaná sportovkyně. Její výkon (a s tím spojený výkon její sparingpartnery, které ještě jednou děkuji za toleranci a přizpůsobení!) nelze řadit do „standardní“ úrovně. Někteří borci totiž celou trasu zvládli ujet za neuvěřitelné tři hodiny! Nicméně již tento samotný fakt svědčí o tom, že Suicidal Night Trophy je pro každého, kdo se odhodlá vystoupit ze své komfortní zóny, chce se trochu „hecnout“ a překonat sám sebe.

Z celé cesty, která je zároveň sama o sobě cílem, si člověk na první dobrou vybaví to „nejextrémnější“ – bláto, pot, kořeny, kameny, nekonečné kopce, zimu, skomírající baterky. Pak se ale vynořují další obrazy: nádherný výhled na Vírskou přehradu (na tuhle vyhlídku se už asi nikdy nevydrápu!), travnatá cesta podél ohrady s krávami, horká polévka od místního farmáře, povzbudivá slova od lidí na kontrolách, včetně kadeřnických služeb. A pak ten zasloužený guláš v cíli a spánek ve vyhřívané chatě. A po spánku legraci… Je toho zkrátka hodně, co vám za jednu jedinou pátečně – sobotní noc utkví v hlavě a už se nikdy nevymaže. Díky, přátelé!  Příští rok zase! Bůh, Boris a kluci z Áček ví, kde.

Veronika Slámová

A abychom oficiálně zatleskali těm nejlepším, přikládáme bednové výsledky.

cyklisté muži

1. Jan Matyas, Filip Šolc
2. Petr Libenský, Martin Vašák
3. Petr Žižlavský Jindřich Kovář

Cyklisté mixy

1. Andrea Rozhoňová, Petr Andrýsek
2. Zbyněk Hajn, Jana Pilgrová
3. Taťána Tomešová, Petr Vežník

Cyklisté ženy

1. Blanka Kubíčková, Jana Weisserová
2. Michaela Švancarová, Radka Vášová
3. Miroslava Papoušková, Veronika Slámová     

Běžci ženy

1. Hana Vašíčková, Světlana Petříková
2. Veronika Šilerová, Petra Hrozová
3. Blanka Halasová, Věra Ludínová

Běžci mixy

1. Pavel Švanda, Miroslava Švandová
2. Dana Hlávková, Jan Pospíšil
3. Dominik Malčík, Eva Strnadová

Běžci muži

1. Pavel Pučera, Jakub Navrátil
2. Ivan Marek, Radoslav Trautmann
3. Bob Fiala, Martin Křížka