V zámeckém parku přistál vesmír
Ve spodní části totiž „přistály“ nafukovací modely vesmírných těles. Do dálky tak zazářilo desetimetrové Slunce ve své ultrafialové podobě elektromagnetického spektra. Podobně fascinující byl i model Marsu. Takzvaný Marsmeloun je unikátním dílem pracovníků Hvězdárny a planetária Brno a studia Visualove, kteří z kosmických záběrů dokázali vytvořit digitální podklady pro výrobu modelu planety. Pozorovatel tak mohl spatřit jen stometrové detaily tohoto úžasného světa. Obří modely, které byly dosud v této sestavě k vidění pouze v Brně na Kraví hoře, doplnil ještě menší model Země a Měsíce. Vesmírná tělesa zářila v parku v pátek, kde je nejdříve spatřily děti ze základních a mateřských škol, následovalo setkání „světlušek“ při rozsvícených modelech, které v temné noci prozářily zámeckou louku. V sobotu pak modely obdivovali návštěvníci Václavského jarmarku.
Nafukovací vesmírná tělesa byla nejviditelnějším bodem programu akce s názvem Věda a technika v parku. Děti ze škol, ale i návštěvníci sobotního programu mohli tvořit v řemeslné dílně, kterou připravilo středisko volného času Lužánky. V pátek byla dětem otevřená také digitální dílna vybavená 3D tiskárnou a plotrem. Science centrum VIDA! zase přilákalo stovky lidí k fyzikálním pokusům. Ve společenském centru Bonaparte se zase každou půlhodinu promítal fascinující dokument o vesmíru nebo kosmická pohádka pro děti.
Velké poděkování patří všem zapojeným institucím – Hvězdárně a planetáriu Brno, VIDA! Science centrum, FABLab a Lužánky. Děkujeme také zástupcům našich škol za organizaci, kterou věnovali pátečnímu zapojení dětí do programu.
O modelech
Marsmeloun
„Vytvořit model Marsu je složitější, než se může zdát. Práce na něm trvala několik měsíců. Samotná tvorba textury trvala v grafických programech tři týdny. Předcházelo jí shánění podkladů z NASA a jejich úprava tak, aby byly výstupy použitelné při tisku. I když jsme dělali nafukovací objekt již potřetí, tak nemůžeme říct, že by byla práce o tolik jednodušší, právě naopak. Povrch Marsu je tvořený krátery, planinama, koryty po lávových řekách a vše správně graficky zpracovat byla mravenčí práce,” říká jeden ze spoluautorů Michal Okleštěk z dílny Visualove.
Heliosféra
Nejedná se o prostou, mírně nažloutlou kouli, jejíž dokonalý tvar naruší několik málo skvrn. Návštěvníkům se předvedla sluneční podoba v ultrafialovém oboru elektromagnetického spektra. Na těchto vlnových délkách se totiž zviditelní lidskému zraku jinak unikající jevy: Třeba celá řada mimořádně silných erupcí, tedy výtrysků žhavého plazmatu, tmavých filamentů (výrony chladnější hmoty vláknitého tvaru) či velkých koronálních děr, což jsou oblasti, z nichž sluneční vítr „vyfoukává” materiál do okolního kosmického prostoru.
Doslova vypadá jako koule žhnoucího železa. Fascinující je, že v tomto měřítku by planeta Země měla průměr pouhých deset centimetrů a nacházela by se jeden kilometr daleko.
Veronika Slámová