Zámecký park

Zámecký park ve Slavkově u Brna tvoří nedílnou součást celého zámeckého areálu a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Jeho rozloha činí 15,5 ha. Dnešní podoba parku je výsledkem proměn, které byly prováděny vždy v návaznosti na to, jak se zámek přizpůsoboval novým stavebním slohům. 

Původně se kolem zámku rozprostírala renesanční zahrada. Za Dominika Ondřeje Kounice, který dal podnět k barokní přestavbě zámku, a pod vedením holandských odborníků byl kolem roku 1700 založen květinový parter se dvěma bazény, kašnou s fontánou od Petra Wiliama a oranžérií (kasinem) vyzdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Pro tuto oranžérii byla určena také řada soch Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacha rozmístěných v ideových celcích a znázorňujících vesměs mytologické bytosti a alegorie.

V další etapě vypracoval stavitel Václav Petruzzi, pověřený nejen stavbou zámku, ale i pokračujícími pracemi v zámeckém parku, plán na propojení parteru se zámkem. Parter byl zpřístupněn mostem překlenujícím příkop s několika schodišťovými stupni. V celé délce zámeckého průčelí byl parter ozdoben řadami stromů. Po bocích se nacházely dva bazény a podél hlavní osy byly založeny čtyři boskety s bludištěm a fontánami a v podélné ose vodní nádrž s kanály procházejícími celou délkou zahrady. Na dokončení celého zámeckého komplexu má však bezesporu největší zásluhu Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Několik málo let poté, co se ujal svého majetku, dokončil nejen přestavbu zámku, ale završil také celkovou podobu zámeckého parku, který rozšířil na úkor zbořených staveb farního kostela sv. Jakuba a městské věže. Hlavní parter se mění na příčnou osu se třemi fontánami. Nově je vybudován přechod ve svahu mezi horním, napříč disponovaným parterem, a dolní částí zahrady. Dlouhý kanál byl změněn v soustavu tří bazénů. Parter je vyzdoben souborem soch a váz. Vše bylo včleněno do velkorysého zapojení okolní krajiny a města pomocí stromových alejí.

V druhé polovině 18. století byly v zámeckém parku rozmístěny drobné zahradní stavby (parazol - ptačí voliéra) a dochovaný čínský altánek. V první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy. Bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Některé z nich však zůstaly v nově vytvořených romantických zákoutích. Přechod z dolní do horní zahrady byl změněn na travnatý svah, pravidelné řešení horního parteru zcela zaniklo.

V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Toto prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. Do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých jehličnanů a listnáčů.

Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.

V roce 2005 bylo započato s dosadbou stromů. Byla doplněna torza lípových alejí, která tvoří přechod do úzké části aleje ve spodní části parku a nově byl vysázen levý rondel kolem čínského pavilonku tvořený jírovci.

V roce 2018 se začlo s opravou soch, která pokračuje i v současnosti.